Formát odvozený od původního rozměru vzniklého dělením papírového archu A0 na velikostní ekvivalenty, tj. na formát A7 ( 105 x 74 mm), tak umožňuje vyrábět standardizovaná pouzdra na vizitky z kovu, plastu a jiných materiálů, vizitkáře nejrůznějších typů a tvarů pro archivaci a třídění vizitek, ale také i čtečky vizitek, které jako miniaturní scanery dokáží vizitku daného formátu přečíst a dokonce jí v příslušném programu zpracovat, tedy sdělení převést z papírové tištěné podoby do podoby elektronické.Papírová vizitka má svůj standardní formát o velikosti 90 x 50 mm. Tento formát je důležitý zejména proto, aby lidé mohli s vizitkami efektivně manipulovat.Historie papírové vizitky - Již v roce 5014 před naším letopočtem tehdejší vládci Egypta, tzv. Namibijští černí faraóni psali své jméno na papírové kartuše hyeroglifickým písmem. Hovoříme sice o papíru, ale ve své podstatě šlo o vyrobenou papírovinu zpracováním částí stonku rostliny papyru.
Název kalendář vznikl již ve starém Římě a souvisí se slovem měsíc. Kalenda - novoluní, bylo jedním z hlavních uznávaných nebeských úkazů v Římě. Druhá část slova kalendář je clare - prohlásit.Formát odvozený od původního rozměru vzniklého dělením papírového archu A0 na velikostní ekvivalenty, tj. na formát A7 ( 105 x 74 mm), tak umožňuje vyrábět standardizovaná pouzdra na vizitky z kovu, plastu a jiných materiálů, vizitkáře nejrůznějších typů a tvarů pro archivaci a třídění vizitek, ale také i čtečky vizitek, které jako miniaturní scanery dokáží vizitku daného formátu přečíst a dokonce jí v příslušném programu zpracovat, tedy sdělení převést z papírové tištěné podoby do podoby elektronické.Sdělení nebo různých jazykových mutací stejného sdělení. Dalším trendem je to, že vizitky jsou na delší straně perforované dvěma otvory tak, aby byly snadno umístitelné například do prezentací či přiloženy do šanonů. Standardní formát vizitky, gramáž papíru a nízký reliéf povrchu vizitky jsou tedy rysem formy papírové vizitky.
V diáři bývají od sebe navzájem odděleny dny, měsíce, v některých případech i roky. Velikost kapesního diáře zpravidla nepřekračuje běžný formát A5, takže se diář obvykle vejde do kapsy.Podle technologie tisku se razítka dělí na: * klasická, využívající externí polštářek a nejčastěji dřevěnou rukojeť, * samobarvicí, s vestavěným polštářkem a mechanizmem pro samočinné otáčení textové desky. V klidu je textová deska otočena tak, že se dotýká polštářku, čímž se na ni nanese razítková barva pro další otisk. Vyměnitelný polštářek je obvykle vícevrstvý pro lepší kvalitu otisku a je napuštěn nevysychající razítkovou barvou. Samobarvicí princip využívají i paginovací razítka (jednobarevná/vícebarevná), * předbarvená, jejichž textová deska je přímo napuštěna razítkovou barvou. Jejich slabinou je zejména nemožnost datového otisku a malá životnost, * elektronická, využívající například ink-jet technologii, * slepotisková (reléfní), kdy papír je mechanicky prolisován. Tento typ nejlépe nahrazuje původní pečeť. Složitost výroby a trojrozměrný otisk zaručují vyšší ochranu takového dokumentu proti padělání. Někdy je slepotisk kombinován s barevným otiskem.Razítko, tak, jak jej známe dnes, je spojeno s vynálezem vulkanizace pryže. O to se zasloužil Charles Goodyear.
Někdy kolem roku 1864 James O. Woosruff navštívil obchod, kde na výrobku uviděl technické údaje tištěné pryžovými písmeny, vystřiženými z ploché pryžové desky a nalepenými na dřevěnou desku. To ho natolik zaujalo, že roku 1866 začal experimentovat s odléváním pryžových písmen a jejich vulkanizací. Pomocníkem a rádcem mu byl jeho strýc, který byl dentistou.Razítka podnikatelů a jiných neúředních osob nemají z právního hlediska žádný speciální význam. Obecně razítko nemá platnost podpisu, podnikatel není povinen razítko mít a používat a otisk razítka nemá explicitně žádnou právní váhu, byť jeho používání může mít praktický význam jakožto vžitý úzus.Tradiční razítka měla dřevěnou rukojeť, nejčastěji z kvalitního dubového či smrkového dřeva, v současné době se častěji používají plasty, které jsou snadno omyvatelné v případné potřísnění razítkovací barvou, některá razítka mají i kovové tělo.Externími potřebami ke klasickému razítku jsou polštářek a razítková barva.
Diář je osobní, většinou kapesní kalendář, jenž zároveň slouží také jako zápisník či plánovací rozvrh (např. k zaznamenávání osobních poznámek, plánů a úkolů do budoucna).Razítka podnikatelů a jiných neúředních osob nemají z právního hlediska žádný speciální význam. Obecně razítko nemá platnost podpisu, podnikatel není povinen razítko mít a používat a otisk razítka nemá explicitně žádnou právní váhu, byť jeho používání může mít praktický význam jakožto vžitý úzus.V diáři bývají od sebe navzájem odděleny dny, měsíce, v některých případech i roky. Velikost kapesního diáře zpravidla nepřekračuje běžný formát A5, takže se diář obvykle vejde do kapsy.
Druhů kalendářů je v dnešní době mnoho, a proto je dělíme do tří základních skupin. Lunární kalendáře - sledující pohyby měsíce. Solární kalendáře - sledující pohyby slunce. Lunisolární – sledují pohyby slunce i měsíce.Kalendáře jsou osvědčeným způsobem celoroční reklamy každé firmy. Jde o nástěnné kalendáře špičkové evropské úrovně. Kalendáře jsou dvanáctilisté a každý list je tištěn na křídovém papíru. Do záhlaví kalendáře lze umístit reklamní potisk. Stolní kalendáře mají týdenní kalendária. Reklamní potisk lze realizovat na každý stolní kalendář pod jeho kalendáriem.U nás proběhlo přijetí kalendáře nejprve na Moravě (začátkem roku 1584) a poté v Čechách (v červenci 1584). Ovšem nekatolické země si na přijetí tohoto kalendáře počkali více než 200 let. Úplně poslední přijali tento kalendář Řekové a to až v roce 1923.
s využitím zdrojů: wikipedia.cz, www.adpress.cz a www.razitkapraha.cz